Snad mi laskavý čtenář nebude mít za zlé, že jsem si půjčil za název této staťky titul Ecovy knihy. Chci se totiž věnovat stejnému tématu jako věhlasný sémiotik, byť jistě o poznání plytčeji a poněkud konkrétněji – ve vztahu k nejúnavnějšímu tématu tohoto týdne. Internet zaplavila vlna zájmu o volby – jako vždycky až když je po nich.
O víkendu proběhly krajské a senátní volby, pročež se média tištěná i internetová jen hemží analýzami, vývody a závěry. Silný titulek dělá čtenost: jediný skutečným vítězem voleb jsou komunisté, národ trpí kolektivní ztrátou paměti, voliči potrestali vládu za nepopulární kroky. Ostatně, zvolíme-li správně úhel pohledu, vyvodíme cokoli z čehokoli.
Naprostá většina komentátorů operuje s koláčovými grafy tak, jak je servírují média, a na tomto základě vyvozují, co z procentuálních zisků jednotlivých stran vyplývá. Přístup jistě legitimní, ale zůstane-li jediným zohledněným, vede ke značným zkreslením, jejichž výsledkem jsou pak po mém soudu zavádějící titulky a články parafrázované výše.
Kvůli procentům zapomínáme na absolutní čísla, přičemž spojnicí obou pojmů je s oblibou přežvykovaná volební účast. Podíváme-li se na absolutní počty hlasů pro KSČM ve volbách v tomto tisíciletí, zjistíme, že spíše než co jiného vlastně stagnují (popř. klesají). 539 tisíc hlasů pro KSČM v nynějších volbách opravdu není více, než 590 tisíc v posledních volbách parlamentních. Komunisté prostě disponují stabilní a disciplinovanou voličskou základnou a jejich voliči není zatěžko zvednout zadek a aktivně vyjádřit svou nostalgii po pohádce mládí, kdy stál chleba dvě koruny (mezi mladými lidmi je podpora komunistů přes určitý růst stále v zásadě marginální). Reálně se věc má tak, že s trochou zjednodušení komunisty stabilně volí cca 0,5 milionu lidí, bez ohledu na volební účast. Z čehož je evidentní, kde se bere tento jejich „vzestup podpory“. Jejich úspěch je nepřímo úměrný volební účasti.
Ten kdo si myslel, že voliči komunistů prostě vymřou, musí ještě nějaký čas počkat. O roku 1989 uběhlo mizerných 23 let. Blahobytnému straníkovi, kterému revolucí zhroutil svět řekněme ve 40 letech, je dnes 60. A svou stranu ještě mnohokrát podpoří. Počet členů KSČM klesá sice vytrvale, zato však velmi pomalu. A pokud chcete srovnávat, pak počet voličů KSČM kulminoval v parlamentních volbách v roce 2002 (883 tis.) – volilo je tehdy o téměř 350 tisíc lidí více než letos!
Nejde tady o nějaké protestní hlasy, ani kolektivní ztrátu paměti. Jde jen o to, že lidé, snad právem znechuceni politikou, nevyužívají svého volebního práva. Jenže člověk, který politiku ignoruje, jí tímto svým (ne)jednáním podstatně ovlivňuje.